Krok desátý – moudrost
Ta hnusná pitomá coura! Jak sem mohl být tak blbej! Ona mě normálně bonzla, sem v háji! K čertu s ní! čekaj na mě venku, je jich tam minimálně dvacet! Odsud se těžko dostanu po schodech a do kanálu nejdu! Kámo teď je to na tobě. Pokud mně nepřišijou ještě něco sem za pár tejdnů venku. Ta vetešnická pakáž stejně nikdy nemůže dokázat, co sme mu vzali, protože to beztak nepřiznal! A kdo by to taky přiznával… pche! Je to jen naše, tak mě očekávej a běž to vyhrabat sám a nerozfrcej to všechno! Nebo ti zpřelámu hnáty!
Zakopal jsem to tady
Temné místo slunko kryje
domov malých tvorů
Krysy v plášti zabalené
na strop a zas dolů
Nejen oni tady žijí
v strži místo moje
Čekám tady uzoufaná
slyším kroky, kdo je?
Náhle výkřik, někdo volá
hlasy se tu pletou
můj hlas ale jejich zdolá
mou poslední větou
Zlobí se, neb zle je pletu
svojí skvělou hrátkou
hned když někdo řekne větu
jsou mi otcem, matkou
A buď tam první, ne že ti to někdo vyfoukne!
Poslední komentáře