Krok jedenáctý – jeskyně
Je tu vlhko, tma, každý krok se za tebou ještě jednou opakuje, jsi si však jist, že je pouze tvůj. Alespoň v to tedy doufáš. Několika kroky přecházíš ústí nepříliš navštěvované jeskyně. Ve chvíli pocitu že již nemůžeš vzbudit pozornost náhodného chodce zvenčí zapínáš obstarožní čelovku. Baterie jsou slabé a světlo, které se dá v tuto chvíli těžko srovnat s pomalu umírající svíčkou tě taktak chrání před rozbitou hlavou. Kam to mohl jen schovat? Ptáš se sám sebe pokaždé, když rozkopneš nepřirozeně vypadající hromádku kamení. Opět si připadáš jako před několika hodinami v pekárně, víš však, že jen jediná věc přináší růže.
Jsem proti hodin toku zbraní
když jako šnek se plazí
Ja zbrklých lidí bývám přání
neb bez mne mnoho zkazí
Bez času svojí nejsem paní
na něj mé žití vsází
Přede mnou hlavy rádci sklání
a očkem po mně hází
Klanění mně je snad jen zdání
vždyť koruna mi schází
Však ctností králů, díky za ní
jsem mí lidé drazí
Poslední komentáře