Krok druhý – hřbitov
Jsou 3 hodiny ráno, od huby jak když kouří a kosa se ti prožírá od špičky nosu až pod nehty. Fungl nově čórnutá kožanda roztržená od plotu, který jsi ve spěchu bral po hlavě. Naražené koleno, loket rozrasovaný z nepříliš povedeného parakotoulu a xicht dodřený, že by tě máma nepoznala. Procházíš kovanou bránou na místní zchátralý hřbitov. Po zhruba dvaceti odkulhaných metrech nenápadně prohlížíš starý strom topící se v mírném mlžném oparu, u kterého se v podobných situacích, jako je tahle, zpravidla scházíš se svým společníkem. Hřbitov je zcela opuštěný, není na něm jediná noha kromě té tvé což tě normálně nechává klidným, avšak teď, když očekáváš svůj vydřený podíl, zůstáváš mírně znepokojen. Ještě několikrát se ohlédneš aby ses ujistil zda se neřítíš do další pasti až nakonec přicházíš k onu mohutnému stromu. Žádný společník a hlavně taky žádná odměna, zjišťuješ po několika převrácených kamenech, jen jeden zmuchlaný papír.
Poslední komentáře