Proutkaření a já

Robbie by rád věděl, jak funguje proutkaření, hlavně u mne. No moc toho neni. Bude to jen můj pohled na ty to věci a nejen na ty. Proutkaření dělám spousty let, ale nikdy jsem se nezajímal, jak to funguje. Prostě mi to ukázal táta a já už to dál nebádal. Je to vrozený. U nás jsou jak proutkaři, léčitelé, tak lidi co maji předtuchu, či vidění, co bude. Někdy je to mazec. Já hledám metrovými svářečshými dráty ohnutými do elka. Pokud se kříží, je tam pramen. Pokud jdou od sebe, je tam podzemní prostor, kabel, či kanalizace. Virgulí ve tvaru ypsilon určuji směr, kterým směr pramen teče. Hloubku a sílu pramene neurčim, neboť jsem se o to nikdy nezajímal, přesto že mi lidi říkaj, abych to rozvíjel.

Proutkaření je jedna z věcí, co si můžete vyzkošet. Na někoho to působí více, na někoho méně a na někoho vůbec. Já , ačkoliv sevřu proutky pevně v dlaních, a přijdu třeba nad pramen, proutky neudržim a začnou se kroutit. Pak slyšíte, jak železo skřípe po kůži na dlaních. Kecám? Ne, jsou to věci, co si můžou někteří z nás vyzkoušet. Robbie mne nazval ďablem. Jistě , slovní hříčka.No a je tu nové téma. Taky o hledání. Víry a pravdy. V ďábla a ani boha nevěřim. Ani jednoho jsem nepotkal. Špatnejch lidí mraky. Kdyby jste někoho z nich potkali, dejte vědět, mam jim co říct. A na závěr foto předka, který byl jiný než já.