České a moravské mince – Brakteáty

Střední brakteát český Přemysl Otakar II. 1253-1278

Brakteáty jsou mince z našeho území, které nechal razit Přemysl Otakar I. pravděpodobně po roce 1210. Důvodem bylo mnoho nekvalitních předešlých mincí v oběhu – stříbrných denárů, které se na konci 12. století staly již prakticky měděnými, kvůli ošizování jakosti a ryzosti stříbra v minci. O denárech se dočtete v předchozí kapitole. Vždy, když dojde stav peněžního oběhu do takto neúnosného stavu, je potřeba vytvořit novou ražbu, která bude opět kvalitní a lidé ji budou rádi přijímat v oběhu. Přemysl Otakar I. se tohoto úkolu chopil a nechal razit mince z téměř ryzího stříbra (0.800 až 0.950) a na velmi tenkém plíšku. Obrazy na minci byly proti denárům jednodužší a primitivnější, ale to se přičítá především nutnosti vydat do oběhu co nejlevnějším způsobem velké množství ryzostně kvalitnějších mincí. Jediným úderem kladiva do raznice a do tenkých stříbrných plíšků se totiž dalo vytvořit až 20 brakteátů najednou! Předlohou pro ražbu brakteátů byly mince pocházející z Míšně miskovitého tvaru. Vzhledem k nutnosti rychlosti produkce na brakteátech nenajdeme žádný opis, ani název panovníka, nebo značku mincovny.

Samotný název brakteát se začal pro tyto mince používat až od 17. století, protože ve 13. století se pro něj používalo stále stejného názvu – denár. Brakteát měl stejnou bernou hodnotu jako původní denár a hodnota brakteátu se rovnala hodnotě tehdejšího denáru. První brakteáty ze začátku ražby měly průměr až okolo 4cm a vážily 1 gram. Později vzhledem k nepraktičnosti tak velkého střížku došlo ke zmenšení mince a pozdější střední brakteáty měly již jen okolo 3cm a nejmenší okolo 2cm. Stejně jako u denárů, brakteáty rozdělujeme na české a moravské ražby. Velké brakteáty byly raženy pouze v čehách, na moravě se vyskytují pouze střední a malé ražby.

Velký brakteát český, Václav I. 1230-1253

 Vyhotovení brakteátů bylo neobvyklé pro svůj tvar i velikost, ale to bylo právě to, co zabraňovalo jejich ošizování – tenký střížek se nedal nijak zfalšovat a jádro mince nemohlo být z méně hodnotného materiálu. Vzhledem k velikosti původní mince se však brakteáty často v peněžním oběhu lámaly, ulamovaly a rozlamovaly na menší dílky, ať už cíleně, nebo náhodou a tedy se spíše vážily dle hmotnosti stříbra. Král však nutně potřeboval vytlačit cizí mince se kterými se u nás platilo a využít naleziště stříbra v čechách. Cizí mince v oběhu totiž snižovali zisk z ražby mincí králi. I přes velkou snahu a různé příkazy a vyhlášky o nutnosti přijímat brakteáty jako zákonná platidla však moc nepomohly. Lid stále využíval buďto váhu čistého kovu, nebo směnný obchod za naturálie. Na našem území byly rovněž stále ve velké oblibě vídeňské feniky, tedy střížky stříbra podobné denárům, ale s daleko primitivnějšími znaky (symboly jako slunce, hvězdy, měsíc, nebo obrazy zvířat či obličejů).

 I když desítky mincoven v naší zemi do oběhu vyrazily velké množství mincí, přesto se brakteátů zachovalo do dnešních dnů daleko menší množství než denárů. Důvodem bylo například právě tavba mincí na čistý kov a tenký materiál, který se v nálezech jen velmi vyjímečně zachoval v hojnějším počtu. Brakteáty velkého střížku s průměrem 4cm se výrazně nepoškozené zachovaly jen velmi výjimečně a jsou proto vzácné. Cena brakteátů malých se v pěkném stavu u běžných typů pohybuje okolo 1000,- až 2000,- Kč u středních a velkých, se cena může pohybovat v tisích dle celkové zachovalosti. Stav je pro cenu brakteátu vždy rozhodující.

Malý brakteát moravský, Přemysl Otakar II. 1253-1278

Brakteráty obíhaly několik desítek let, dokud jejich konec nezasáhla jedna z nejvýznamějších mincovních reforem středověku – ražba pražských grošů v roce 1300, které nechal zarazit Václav II. O tom si zase povíme v další kapitole.

Robbie