Čištění zinkových mincí

Zinek patří mezi vůbec nejcitlivější kov, zvláště, co se týče předmětů nalezených s detektorem kovů. Valná většina mincí získaných touto cestou např. z hnojeného pole je již tzv. po smrti. V několika málo případech se nám však povede najít mince velmi zachovalé – týká se to především hlinito-písčitých půd ze dvorků, kaskád, remízků, lučin a podobných míst se stálým půdním klimatem, které nejsou zasaženy invazivní kyselostí. Jak v takovém případě postupovat? Chemické přípravky, které jsou doporučeny na efektivní čištění zinku jen tak doma nenajdeme a mnozí mechanické čištění v zásadě vůbec nedoporučují. Já jsem však zastáncem mechanického – tedy suchého čištění. Jelikož jsem sám numismatik, dávám za pravdu, že sbírkové mince se mechanicky nečistí skoro nikdy. U předmětů kopaných je to však jiná kategorie. Já sám jsem byl nakonec překvapen tak, že jsem dospěl i k závěru, že mnohé mince nalezené s detektorem bych si i po proceduře mechanického čištění bez problémů zařadil do sbírky. Jednoduše – pokud nejste úplně leví, nemáte moc co zkazit. Mějte však na paměti, že taková mince, musí být přiměřeně zachovalá. protože se sežraného zmetka, neuděláte krásnou minci, ani kdybyste ji šmrdlali svěcenou vodou.

Takže… máme tady mince, ze kterých chceme udělat něco koukatelného… jak to poznáme? Zde na vzorku máme druhoválečné mince, které dost často bývají ve špatných stavech už samy o sobě. Postihuje je oxidace a zinkový mor. Po jeho odstranění se zinek v tom místě prostě rozpadne na prášek a zůstane tam doslova vyhlodané místo. To je že mince tzv. zdravá poznáme tak, že (při troše fantazie, kterou můžeme použít) vidíme, že se na minci rýsuje obrys opisu a jsou viditelné číslice. Hrana je pěkně ostrá. To je dobré znamení. Dobré znamení toho, že je zdravý základ mince a toho, že se můžeme pustit do snažení a že na naše snaha nebude zbytečná. To, že nám tedy detaily vystupují na povrch je priorita č. 1. Protože je prach a hlína na minci houževnatě nalepená, nebojme se použít i hrubší sílu a souvislý tlak při čištění.

Čím čistíme? Stačí si dojít do železářství, nebo hobby marketu, kde najdeme sadu kartáčků (většinou je to silikonový, mosazný a ocelový).

1) Ocelový kartáček osobně na tyto kovy používám více než mosazný z jednoho prostého důvodu. Zinek je kov, co se týče tvrdosti poměrně houževnatý. Do zinku se nedá udělat vryp tak lehce jako do mosazi. Navíc zde nenarušujete žádnou historickou patinu. Navíc souvislá vrstva štětinek čistí povrch rovnoměrně.

2) Mosazný kartáček je měkčí a tyto tvrdší kovy spíše leští do lesku – proto jej používám až na finální úpravu. Jednoduše řečeno – minci byste vyleštili, ale i s bordelem, který byste neodstranili.

Zabere to tak cca. 5-10 minut, dle povrchového nánosu a použité síly. Ocelový kartáček používám do momentu, kdy se dostanu na původní plochu mince a zároveň jsou očištěny všechny mezery (mezi písmeny) a pod. Na finální dočištění tedy použijeme kartáček mosazný (stačí už jen párkrát přejet). Musíme se smířit s tím, že občas na minci zůstanou defekty, které se začistí zároveň s obrazem mince a zůstane nám na minci nějaký defekt. To ale musíme prominout, protože si musíme uvědomit, že mince ležela nějakých 70 let v zemi a že můžeme být rádi, že jsme rádi… Odměnou nám však bude konečně něco koukatelného a ne jen nějaké ošuntělé kolečko o kterém jsme si mysleli, že je škaredé. To ale pochopí jen mincičkář…

Robbie