Hledání na sněhu s Rutusem

Na neděli jsme měli naplánované hledání pro archeology. I když v sobotu bylo fajn, jak naschvál napadlo patnáct čísel sněhu. No, to není sice nic s čím bychom měli problém, protože jinak bylo celkem příjemně kolem nuly a v přírodě bylo nádherně, ale vrstva sněhu dost stížila hledání. Nijak jsme se však prozatím nevzdávali a nějakou dobu jsme hledali. Po cca. dvou hodinách jsme to však stejně odpískali a každý se vydal domů. No, mě to však nedalo a říkal jsem si, že to ještě musím prubnout “na svém”. Dojel jsem tedy domů a valil do svého lesíka, kde jsem se konečně uvolnil a hezky si to užíval, i když jsem tam hledáním strávil jen hodinku. Vrstva sněhu byla průměrně okolo 15 cm, tak jsem si říkal, že se v hledání budu muset spokojit jen s vysoce vodivostními nálezy. A taky že ano, až na jednu minci, což považuju osobně za úspěch, protože s mincemi jsem v těchto podmínkách nepočítal.

Na Rutusu Optima jsem zapnul kombinovaný režim, který je pro takovéto hledání nejlepší. To znamená pohybový i bezpohybový režim zároveň. Zvýšené hučení threshold tónu mě vždy upozornilo na přítomnost kovu v zemi a tak jsem mohl nohou odhrnout vrstvu sněhu a věnovat se bližšímu zkoumání signálu. Výhoda tohoto režimu je, že nemusíte nic přepínat, ani mačkat a máte zároveň tzv. pinpoint a zároveň běžný pohybový režim s diskriminací a zobrazováním vodivosti kovu. Na základě intenzity thresholdu bezpohybového režimu dále můžete blíže určovat velikost a přesné umístění předmětu, prostě jako s pinpointem.

Co se týče nálezů jako podkovy a nějaké více vodivostní předměty jsem očekával, s mincemi jsem však nepočítal ani v nejmenším. Přesto se podařilo. Dvoufufník není samozřejmě nic světoborného, ale musíte si uvědomit, že máváte 15 čísel nad zemí a k tomu ještě potřebujete mít hloubkový dosah do půdy. Mince byla cca. 5-7cm hluboko a hlásila se čistým signálem i nad vrstvou sněhu, což je bravurní výkon, který i mě samotného příjemně překvapil

Když máte na sondě sněhový nános, po chvilce Vám detektor dost ztěžkne v ruce. A tak pokaždé, když jsem míjel strom, vždy jsem klepnul cívkou o kmen, abych shodil ten nános. I to je jedna věcí, co mě na Rutusu baví, že i když s cívkou bouchnu o strom, je ticho jako po pěšině a detektor nevydá ani hlásku, ani když se prodírám větvičkama, nebo tahám cívku po sněhu. I když se začátek dne moc nevydařil, hodinkou v lese jsem si celé dopoledne vynahradil a odcházel jsem i tak spokojený s nějakým středověkým materiálem (Tzv. “D” přezka datovaná od 13. do 15. století a volská podkova - časové zařazení nechám až po očištění). Nádherné počasí vhodné nejen na stavění sněhuláků, ale také na krásnou procházku lesem. Výlet jsem si řádně užil, takže kdo seděl doma na peci, příště třeba raději vyrazí někam ven

Robbie