Keltské statéry – duhovky

Co to vlastně jsou ty Keltské “duhovky” a proč se jim tak říká? Jedná se o zlaté mince z 3. až 1. století př.n.l.  – odborně nazývané statéry. Název “duhovky” je ale lidový, protože vychází z nálezů mincí vyplavených po dešti, které sedláci nejčastěji nacházeli na polích. Když se třpytily na slunci, lidé si je spojovali s duhou a domnívali se, že padaly z nebes. Už jste slyšeli o tom, že na konci duhy má být zakopaný hrnec se zlaťáky? Ano, tak právě odtud pramení tyto pověsti – sice z reálného základu.

Dovolte mi ale na začátek jedno vyprávění o pokladu, které si nesmím v tomto případě odpustit a který s Keltskými mincemi přímo souvisí. Nejde o smyšlenou pohádku, ale o velmi dobře zdokumentovaný příběh Podmokelského pokladu a který sem prostě patří: Je rok 1771. Krátce po rozvodnění řeky Berounky jde po břehu sedlák, který si zde krátí cestu na setí. Povšimne si, že z utrhnutého kusu břehu trčí velký bronzový kotel. V něm se nachází tisíce zlatavých mističek. Sedlák, bohužel, vůbec neměl tušení o co se vlastně jedná. Nevěděl ani, že jde prakticky o ryzí zlato, jelikož jej nikdy v životě neviděl a v ruce nedržel. Dal si tedy do kapsy pár těchto podivných mosazných knoflíků, že je alespoň vezme dětem domů na hraní. Jelikož prostí vesničané vůbec netušili oč jde, nechali děti s těmito knoflíky si hrát. Zastavil se občas u nich obchodník, který lidem prodával různé věci. Všiml si, s čím si děti hrají a moc dobře věděl oč se jedná. Jelikož mince dětem nechtěl je tak brát, aby neztropil povyk, koupil od nich duhovky za pár krejcarů. Jakmile se po vsi rozkřiklo že obchodík vykupuje tyto mosazné knoflíky, všichni si honem běželi nabrat a prodávali mu je. Všechno se však doneslo až na nejvyšší místa knížectví a jakmile se vesničané dozvěděli že nejde o mosaz, ale o zlato, celý zlatý poklad si vesničané rozebrali. Majitel panství, kníže Egon z Furstenberka, který se o nálezu dozvěděl, však rozhodně hloupým vesničanům nechtěl nechat ani jeden kus lacino. Vydal se do vesnice spolu s dráby a každého nechal bičovat tak dlouho, dokud mu nevydal poslední kousek zlata. Ke knížeti se tak dostalo téměř 80% všech nalezených mincí. Dle dostupných informací šlo o mince čítající přes 4000 kusů o váze skoro 50 Kg. Leč neexistovala archeologie, ani ochrana památek, ba ani žádná muzea a vlastně ani o Keltech tenkrát neměli lidé ani potuchy, že tady někdo takový vůbec existoval. Nechal tedy kníže všechny mince roztavit a vyrazil si z nich své vlastní dukáty. Tyto mince lze dnes shlédnout ve sbírkách Národního Muzea. Z celého původního Podmokelského pokladu tak dnes zůstalo jen pár desítek známých kusů Mušlovitých statérů a místo nalezení pokladu je dnes označeho ohraničeným kamenným památníčkem s letopočtem 1771.

Keltové svou produkci mincí ve své nejrannější fázi motivem napodobovali nejčastěji Makedonské mince. Mince tedy neměli jasný motiv, ani vlastní poslání, obraz na minci je velmi často nejasný a nevyjadřuje vlastně žádné výjevy z vlastního života. Postupem času se však Keltové v produkci mincí zdokonalili a motivy začínají dostávat jasnější charakter. Nejstarší mince napodobovaly statéry Makedonských panovníků Filipa II. a Alexandra Velikého. V první polovině 2. století př.n.l. vznikají Keltská oppida a tak dochází k významným obchodním stykům a velkému rozvoji obchodu s Kelty. Mince jsou velmi kvalitní a razí se z téměř ryzího zlata. Kromě zlatých statérů existují i jejich násobky – tedy třetinky, osminky a čtyřiadvacetinky (ty se odlišují především velikostí). Jednu z nejvýznamějších skupin tvojí statéry s motivem mušle, dále koník, či kanec a slunce s paprsky. Keltské mince jsou rovněž raženy ve stříbře jako drobnější nominály se stejnými motivy. V nálezech se však vyskytují i falza mincí z bronzu, které jsou pouze plátované zlatem.

Technologie výroby byla velmi pokročilá. Výroba probíhala na mincovních destičkách, do kterých se na váze odvážil kov, který se plamenem roztavil a z hotových střížků se pak razily mince. Razidlo bylo železné s bronzovou vložkou. Nálezy razidel a předmětů na výrobu mincí pocházejí výhradně z nejvýznamnějších Keltských oppid. Zde ukázka formy na odlévání polotovarů:

S Keltskými mincemi si dlouho lámali hlavu i významní Numismatici v 19 století. Netušili vůbec do kterého období a ke které kultuře je vlastně mají zařadit. Dlouho tyto mince byly považovány za barbarské ražby některých nájezdných kmenů. Až s významným rozvojem archeologie a právě také díky systematickému výzkumu Keltských oppid na našem území došlo ke správnému zařazení těchto mincí.

Keltské mince jsou dostupné k zakoupení např. na aukcích, či u obchodníků s mincemi. Ceny se u stříbrných mincí typu “koník” pohybují okolo 1500,- Kč za pěkně zachovalou minci. U zlatých mincí se pak ceny pohybují od 6000,- do 60.000,- Kč, dle typu a vzácnosti.

Keltský statér mušlovitého typu, váha 8.4 až 8.6 gramu (zvětšeno):

Třetinka statéru, váha 2.5 až 2.8 gramu (zvětšeno):

Osminka statéru, váha 0.8 až 1 gram (zvětšeno):

Čtyřiadvacetinka statéru, váha 0.3 až 0.4 gramu (zvětšeno):

Stříbrný obol typu koník, váha 0.5 až 0.9 gramu (zvětšeno):

Robbie