Avatar profilu Robbie

Krása starého železa

14.4.2014 v sekci Archeologie, Hledání a nálezy, 9 756 zobrazení, 313 komentářů

Železo je druhý nejčastěji vyskytující se kov na zemi. Proto se nemůžeme divit, že železa můžeme všude najít takové množství. Dokonce i v těle ho máme téměř 4.5 gramu. Zpracování železa bylo základním a přelomovým momentem v dějinách lidstva, které napomohlo vzniku současné civilizace. Železo uměli zpracovávat Chetité v Asii již 1500 let před naším letopočtem, ale všeobecně známé se stalo až po roce 1200 př.n.l., kdy začíná doba železná. Lidé začali železo masově používat k výrobě zbraní a nástrojů. Do Evropy se železo dostalo až v období 600 až 700 př.n.l. Ve středověku, ve 14. století se technika výroby zdokonalila díky pohonu dmýchadel a šachtovým, či vysokým pecím, kde bylo možno dosáhnout vyšších teplot a bylo tak možné získat železo s vyšším obsahem uhlíku, které se dále zahřívalo vzduchem, aby byla lépe kujné (kujnost je schopnost měnit tvar železa kováním). Různých kusů železa můžeme najít mnoho, ale mezi nimi se nacházejí i takové, které jsou doslova fascinující… nástroje, zbraně, předměty denní potřeby. Pojďme se na některé z nich podívat.

Šipky a kopí

Kopí se jako chladná zbraň využívala jak k boji, tak i k lovu. Jedná se o jeden z nejstarších druhů zbraní používaný již několik tisíc let. V raném středověku (9.-11. století) měřilo 2.5 až 3 metry a využívalo se především k boji muže proti muži. Ve 14. a 15. století kdy došlo v významnému zlepšení zbroje bojovníků měly kopí až 3.5 metru. Kopí bylo také výrazně masivnější a změnšený hrot měl daleko větší průbojnost.

Šipky do kuše hrály vždy klíčovou roli jako vojenská zbraň ve středovekých válkách. Kuše měly obrovskou průbojnost. Ve zkazcích z první křížové výpravy bylo uvedeno, že kuše dokázala prorazit i bronzovou sochu a pokračovala dále v letu. Ten kdo kuši napínal, musel ji položit na zem, oběma nohama se zapřel o půlkruh lučiště a vší silou táhnul tětivu oběma rukama k sobě. Kdo se tedy dostal šipce do cesty na 100% mohl očekávat smrt, či devastující poranění a to navzdory brnění, nebo štítu. Železné šipky se rovněž používaly do dlouhých luků, ty měly však menší hmotnost i velikost. Dlouhý luk a kuše totiž byly jediné zbraně, které dokázaly zneškodnit na dlouhou vzdálenost bojovníka ve zbroji. Rychlost střelby z kuše byla asi 1 až 2 střely za minutu, lučišník střílí zhruba 3x rychleji, na druhou stranu výcvik vojáků pro boj s kuší byl velmi jednoduchý. I když  se palné zbraně se používaly již v 15. století, neměly potřebnou průbojnost. Význam luků a kuší pro bojové účely ukončilo až vynalezením muškety v 16. století, která jako jediná palná zbraň měla větší průbojnost než kuše.

kopi2 0ffb5610e32a512f3d9157da33d0cd344144833e Krása starého železa

Kopí, 14. století, nález Robbie a Spider

sipka2 f8934fe04b0d2f61f2a70c021cc1432a9ef9ac88 Krása starého železa

Šipka do kuše, 14. století, nález Robbie

stredoveke sipky fb m 93886a7d71e6ff759d0ad90a9288b8f16bd1f4a1 Krása starého železa

Šipka do kuše s velkou ničivou silou, 14. století, nález Spider

sdc13901 92f913a73826b3d2a2f1c193aa8f00c65806a061 Krása starého železa

Šipky do luků a kuší s trnem, 14./15. století, nález Robbie a Pavel

 Krása starého železa

Šipky do kuše s trnem a lamelová zbroj, 14. století

kopi fe german k. 8 2012 3ba933fda6ff3e39a52d0b3dcead1c169cbb018b Krása starého železa

Kopí ze střední doby Římské (Germáni)

Sekery

Sekera je jedním z nejstarších nástrojů, sloužila jako nástroj k opracování dřeva a mimo jiné byla používaná také jako sečná zbraň. Bojové sekery se od klasických seker odlišují, bývají větší a těžší a na obou stranách mívají ostří, nebo bodec.

papir 1 fe sekerka laten a181ba2826e73cabd51bf9856df154d22d08802f Krása starého železa

Sekera, latén (mladší doba železná)

imag4527 ecd5f3e48c4192a0069cf70739f7e0db012cd1a8 Krása starého železa

Sekera, 14. století (nahoře), sekera 9. až 11. století (dole), nález Misak

fe bojova sekyra ranny stredovek d45e308f7237dfc0b3c93779ebe11d3b7d2de8f0 Krása starého železa

Sekera, 14. století

Podkovy a ostruhy

Kovové podkovy na našem území začali používat Keltové, znovu se však rozšířily až v 10. století. Účelem podkovy je zabránit prokluzování a zvýšení motorických sil koně. Podkova vydržela zhruba 4-6 týdnů.

Ostruhy lze jednoduše rozdělit do dvou typů – ostruhy s bodcem a ostruhy s hvězdicí. Ostruhy sloužily k pobídnutí koně v případě ohrožení, či naléhavé potřeby. Ostruha s bodcem se využívala již ve starověku, ale přetrvala až do vrcholného středověku, kdy jej v polovině 13. století postupně nahrazuje hvězdicový typ. Ostruhy později měli i společenský význam, kdy při prohře v souboji odevzdal poražený vítězi pravou rukavici a pravou ostruhu. Slavní rytíři měli ostruhy dokonce zlaté, či pozlacené.

 Krása starého železa

Podkova, pravděpodobně raný středověk, 9. až 11. století i s dochovaným hřebíkem, nález Waffen

 Krása starého železa

Ostruha, 14. století, nález Waffen

 Krása starého železa

Podkovy, ostruha, srp – 14. století, nález Robbie a Pavel

 Krása starého železa

Podkovy, 14. století

Zajímavosti

A do této kategorie jsme zařadili všechny ostatní artefakty ze železa, které lze najít a vykazují určitý stupeň zajímavosti a přitom nespadají do hlavních kategorií. Ač se jedná pouze o ukázku, takovýchto předmětů je velká spousta.

 Krása starého železa

Háček na ryby, jediný na Moravě

 Krása starého železa

Dělová koule 16./17. století, nález Pavel / dárek

 Krása starého železa

Klíč, středověk 14./15. století, nález Waffen

sdc13902 88bfef80fe2b24b806a3634b7053dba4a2615f5a Krása starého železa

Nůžky a stavební hřebíky ze 14./15. století, nález Robbie a Pavel