Na stopě pokladu…

Někdy v roce 2011 jsem cestoval po Severní Moravě, na jedné mé zastávce u Hranic, jsem se setkal s příjemnou paní, se kterou jsme se zapovídali o historii, mincích a ukrytých pokladech. Zjistil jsem, že celá její rodina sdílí vášeň a touhu po historii. Nedivil jsem se. Tolik pověstí a historek z bezprostředního místa bydliště totiž slýcháte málo kdy.  Statek po Němcích, ve kterém začali po válce bydlet, je na samém okraji vesnice. To nejzajímavější samozřejmě s sebou nese historie celého okolí. Jelikož ve statku bydlel důstojník SS, všichni v domě se odnepaměti obávali, že v určité části domu mohou být ještě ukryté, či zazděné nástrahy na důležitých dokumentech, nebo cennostech. Další pověst však byla ještě zajímavější. Tradovalo se totiž, že v nedalekém lesíku, který rovněž patří paní majitelce, je ukrytý a zahrabaný celý povoz plný zlatých cenností. Jako děti do toho lesíku chodívali a ukazovali si na to místo, kde to údajně bylo. Někdo tomu věřil až do dospělosti, někdo ne, někdo to bral prostě jen jako povídačku pro malé děti.

Po tom, co jsem neodolal a s nadšením si prohlédl okolí a prolezl půdu, domluvili jsme se, že se jednou na to místo vrátím a pečlivě vše prohledám s pořádným vybavením. Paní majitelka byla zvědavá více než já – skrývá lesík a staré stavení opravdu nějaké tajemství? O rok později v r. 2012, už jedeme na místo i s celým teamem. Je sice prosinec a sníh a zima, ale to nás nezastaví. Čekal na nás zběžný průzkum domu a bezprostředního okolí domu s odbornou technikou. Prvním úkolem bylo zjistit, zda v předpokládaných místech v domě se nenacházejí nějaké nástražné systémy. Kvůli této myšlence je dokonce dům v původním stavu a nikdy se zde neprováděla žádná rekonstrukce. Kontrola podlah a zdí s magnetometrem a detektorem naštěstí neodhalila žádné velké anomálie.

Dalším bodem bylo hledání před bývalým hlavním vchodem do stavení. Údajně zde měla být při nastěhování po roce 1945 přeoraná, či obrácená půda. Magnetometr na zahrádce však nic zajímavého neodhalil. Jedinou kvalitní odezvou byl čtvercový objekt pod posledním schodem, rovněž detektor tam dával krásný a čistý signál. Že by konečně? Kopat ale ještě nebudeme, přeci jen je 30cm sněhu a -15°. Odjíždíme se slibem, že se vrátíme jakmile opadne sníh. Domluvili jsme se, že také prozkoumáme les a prokážeme, jestli je pověst pravdivá – tedy pokusíme se nalézt místo, kde má být údajně povoz s pokladem. K této historce jsem však skeptický a vsázím vše na jednu kartu - to, co hledáme je pod posledním schodem. Vymrzlí odjíždíme s myšlenkami na teplý čaj a návrat za teplého počasí. To jsem v té době ještě netušil, jak se všechny mé domněnky obrátí.

Konečně – jaro letošního roku naskýtá ideální podmínky. Píšu sms s dotazem, zda můžeme přijet a dostávám obratem kladnou odpověď. Stačí jen naložit a vyrazit. Po příjezdu se uvítáme s paní majitelkou a po svolení prohledáváme zahradu. Já jsem však myšlenkami jinde. Konečně mířím k venkovnímu schodu, tam, kde byl v zimě ten krásný signál, tam kde byl zaměřen čtvercový objekt. Dávám se dychtivě do kopání a v okolí vládne dobrá nálada. “Je to tam…” říkám si… “Jo jo, jenom se smějte, povídám si v duchu…ale za chvilku to začne…dokumenty, relikvie z války…”. Páčím poslední schod ze země velkou ocelovou tyčí. Ověřuju si signál a krásná čistá hudba lahodí mým uším. Prsty se derou do hlíny a lopatka naráží na kovový povrch…

…výsledkem je bohužel jen litinové pítko pro krávy na vodu z 18. století. Krásný nález, v Americe bychom dostali nejméně 250$, ale tady jsme holt v ČR a tak jej jenom zahazuju. Žádné prsteny, mince, ani dokumenty… jsem zklamaný.

V další části dne vyrážíme do lesa. To, co v historce chybí, je informace, že se o tento les po revoluci zajímali Němci a zajímají se o něj možná dodnes. Džíp si klestí cestu v poli a hlavy pasažérů cukají sem a tam jak přejíždíme nerovnosti a skáčeme po blátivých hrbolech. Zastavujeme na kraji lesa a jsme odkázáni do míst, kde by údajně podle historky měl být zakopán povoz se zlatem. Lesík tvoří koridor a svahy sbíhající se do malého údolí.  Rozdělujeme se a zapínáme detektory -  Velox,  E-Trac,  X-Terra a hloubkový  TM 808.

První nálezy se začínají rojit… ale pouze hrnce a keramické nádoby… vše prázdné. Vypadá to na první pohled jako smetiště, ale není. Široko daleko totiž není žádný dům. Ty věci jsou prostě až moc specifické a neustále se opakují. Žádné mince, cedulky, odznaky, ani nic dalšího co by nás trochu nasměrovalo, jen hrnce, žádný další odpad. Co nás zaráží, tak je nalezené nářadí - lopata a několik motyk. Bylo tu snad tedy něco zakopáno? Nebo to znamená, že to je již dávno vyzvednuto?

Mezitím co jsem zabraný do kopání, doráží ke mě informace, že na druhém konci lesa se zřejmě našla část zemědělského stroje. Nevěnuju tomu pozornost, prostě v tu chvíli mi to vůbec nedošlo – nedošly mi všechny ty souvislosti. Byl jsem uprostřed rozkopané díry a marně jsem se snažil vydolovat předmět z pod kořenů. Klid lesa narušuje jen zvuk motoru z džípu. Až když scházím dolů ze stráně a koukám na kusy kovu trčící z bláta, tak mi to začíná všechno pomalu docházet. Vidím obruč z kola, brzdu a další železné artefakty… dřevěný vůz. Bratr od paní majitelky sbíhá dolů a je nadšený… “Vy jste ho našli… a já jsem tomu vůbec nevěřil”.

Je to skutečně věc, kterou jsme hledali? Je legenda o povozu plném bohatství pravdivá? Je to právě onen povoz? Byl na opačné straně lesa než se předpokládalo. Co když dolů spadl nějaký obyčejný vůz a lidé si z toho jen vytvořili pověst o pokladu. Ale jak to, že jsme v lese našli lopaty, motyky a prázdné nádoby?

Užívám si zpáteční cestu džípem přes zablácené pole a hlavou se mi honí spousta myšlenek. Resumé z hledání tlumočíme paní majitelce. I když jsme nenalezli dokumenty, po kterých toužila nejvíce, částečně jsme alespoň potvrdili pověsti o povozu v lese. Ukáže nám další hledání, zda byla pověst pravdivá až do konce?

Robbie