Poklad! Nebo zklamání?

Rád bych se s Vámi podělil o svůj poslední nález, který mě donutil zamyslet se nad tématem hledání a objevování dávno ztraceného. Tentokrát nebudu psát o pokladu, který jsem nenašel, nebo našel? Uvidíme na konci článku .

Spousta lidí jistě nakupuje detektory, aby na procházce vybírali, zda se sehnou pro stříbro nebo zlato. Mnoho z nich však netuší, že taková procházka může být třeba jen 50 metrů dlouhá a člověk se u ní častokrát i o dost víc nadře…

Mezi pravidelnými hledači se při troše trpělivosti najde šťastlivec, který nachází krásné a vzácné předměty a ten stejný šťastlivec se najde i mezi naprostými amatéry. Stejně tak se na obou stranách najdou i čističi přírody. Někdo nachodí 5 kilometrů a kope 5x, další zas 500 metrů a kope 50x a co je správně? Na tuto otázku neexistuje žádný manuál ani sebedražší detektor. Každý má svou strategii. Jediný správný návod jak zvýšit šanci na bezva nález je Vaše vlastní myšlení, které vás vydá tou správnou cestou. Můžete sbírat informace, můžete se ptát svých prarodičů kde se co dělo, listovat v knížkách, na internetu, nebo se jen vydat a přemýšlet kde vy sami byste si sedli, o jaký strom se opřeli, kde se utábořili, nebo se honit za křížkem na mapě.

Častokrát jsem třeba jen zavadil o trávu a s úžasem krásného vysokého signálu kopal a kopal, než vykopal krtka pořvávajícího „tyvole tak už se vzdávám…“.

Ale o tom, že detektor není jistota vzácného nálezu a že cestou za pokladem každý vyhrabe tunu různého smetí teď nepíšu.

Dnes jsem zjistil, že to jen o nálezech není. Jeden takový i s pokladem bych vám rád popsal.

Jednoho dne jsem se dal směrem na Křtiny, které mi doporučil kolega mrcasník, kterého jsem potkal při jednom ze svých prvních hledání na poli u Stránské skály. Navedl mě na louku, kterou jsem na svých šermířských akcích často využíval k pořádání středověkých pitek, v té době, kdy mě ani trochu nenapadlo, že by se na ní mohlo ukrývat něco cenného. On tam však našel „více jak 70 stříbrných mincí“ jak tvrdil, a já se vydal. A tak odstavuji auto na rozbahněné krajnici, na kterou si vyhrazuji dalších 30 minut, se kterými počítám na vyproštění, až budu končit. Prvních pár kopů tahám vršek od piva, starý kovaný hřebík, část lžíce, nějaký pant, nábojnici, další hřebík… proklínám Křtiny. Rozhodnu se, že louku na chvíli nechám a zkusím kraj lesa. Z prvu jen tak máchnu vedle stromu, abych nechal detík přizpůsobit půdě a vtu slyším signál. Máchnu ještě párkrát a stejný, krásný, čistý, vysoký signál. Detektor hlásí 10+ palců a já jsem přesvědčen. A tak kopu. Půda je silně kamenitá, vyhrabal jsem více jak 20cm, projíždím znovu detektorem, stále 10+ palců. Pode mnou vzniká kráter. Ztrácím přesvědčení. Hrabu dál, kameny již není kam odkládat a tak odhazuji na všechny strany… překonávám 50 čísel a jsem do půl paže v díře. Detektor hlásí 10+… „to není možný“, připadám si jako ukrajinec, ale jsem už moc hluboko na to, abych to vzdal. Opět odstraňuji okolní kameny, které mi padají zpět do čerstvého výkopu. Najednou se zdá, že se objevuje čistá hlína, ale pletu se, o pár vteřin později mi to už však nevadí. Mocným úderem hněvu slyším zvuk, který slyší každý hledač pokladů ve svých představách když narazí kov na kov…

Být někde v Karibiku vsadil bych na truhlu, ale onen úder pode mnou otevírá dutinu, do které ve stejném okamžiku spadne trocha hlíny a kamení při náhlém průvanu vzduchu. Pokládám náčiní a prohlížím průraz zrezivělého víka, možná dna nějaké větší plechovky. Popadne mě obrovské vzrušení. Je natěsno zapasovaná mezi šutry a tak ji postupně začínám odebírat zevnitř, po rameno v díře již přes hodinu kopání vytahuji celou plechovku cca 25cm v průměru a stejně na výšku. Je prázdná.. jediná její zajímavost jsou průstřely ze všech stran.

Vůbec mi nevadí více než hodina kopání a tuna odházeného materiálu. Ten pocit z kopání nejde detailně popsat a každý jej musí zažít.

Pro mě je to tedy radost z kopání.

Spousta z Vás mi jistě řekne „a na to jsi přišel až teď?“ budiž toto motivací všem začátečníkům, kteří se právě vydali nebo přemýšlí o tomto skvělém koníčku .)

A jaký poklad jsem to teda zmiňoval? Na jedné fotce jde vidět.

A co vy? Jaký je Váš vysněný objev? Odhalení ještě neobjevené jeskyně plné pokladů nebo archivního chlastu? Zkuste své představy nebo zážitky popsat .)