Separace detektoru – mýty spjaté s tímto pojmem

Často se setkávám s dotazy na to, co je to vlastně tzv. “separace detektoru” a co jsou “separační destičky”. Odpověď je jednoduchá - separací je myšlena schopnost detektoru kovů odlišit předměty z barevného kovu od blízko ležících předmětů ze železa. Separace je synonymem slova “oddělení” a je ryze českým pojmem spjatým s detektorem kovů. V zahraničí se setkáte spíše s pojmem Recovery Speed, vyjadřující rychlost detektoru – rychlost, se kterou je detektor schopen reagovat na jeden cíl, narvátit se do původního stavu a znovu reagovat na další objekt. Takže když se budete zajímat o koupi detektorů a budete chtít zjistit, jak je na tom vyhlédnutý detektoru, stačí otevřít YouTube.com a vyhledat název detektoru se slovy Recovery Speed, najdete jistě spoustu testů, které vám podají obrázek o rychlosti hledaného detektoru.

Jednoduchý separační test a příklad úspěšné separace v podání detektorů DeepTech Vista. Důležité jsou i směr hřebíků a rychlost pohybu sondou nad cílem.

Separace detektoru je jednou z nejdůležitějších vlastností detektoru kovů, podobně jakými jsou citlivost, dosah detektoru nebo diskriminace detektoru. Tato vlastnost se hodí zejména do prostředí zamořeného železem, můžou to být třeba políčka. Pokud váš se váš detektor vyznačuje malou schopností separace, ochuzujete se vlastně o potenciální nálezy, které prostě přejdete. Prvním mýtem je však samotná schopnost separace u detektoru. Často jsou testy prováděny ve vzduchu, předměty jsou ihned pod cívkou. V praxi sice máte rychlý detektor, ale jen na cíle uložené do několika cm pod povrchem. S rostoucí vzdáleností schopnost separace klesá. Tento test si můžete udělat sami, zakopejte mincičku umístěnou poblíž železného rezavého středověkého hřebíku a vzdálenost zvětšujte. Brzy narazíte. Právě zajímavý způsob reálného testu separace “in-vitro” realizoval Petr Němčanský se svými “separačními destičkami”. Ty sestávají z přesně definovaných stříbrných plíšků simulujících stříbrnou minci umístěných v různé vzdálenosti od středověkého hřebíku (téměř shodného tvaru, hmotnosti a stavu) fixovaných v prostoru zalisováním v silikonu. Uložení objektů v různé hloubce v zemi simulují další destičky, které se na výše popsanou přidávají. Zájemci o Minelab Day 2014 si separační test na destičkách budou moci letos opět vyzkoušet.

Ukázka práce se separačními destičkami a velký úspěch detektoru Minelab E-Trac separační sondy Coiltec Joey.

Separaci u detektoru pomohou zvýšit přídavné separační sondy nebo zvýšení pracovní frekvence detektoru. Tato fakta jsou často podceňovány. Zájemci o detektory často prahnou po hloubkovém dosahu a pokukují se po hloubkových sondách, přitom jsou schopni díky absenci vhodné separační sondy minout i “snadné” povrchové cíle v určitém typu terénu.

Se separací je také spjat druhý mýtus: “digitální detektory jsou pomalé a nevhodné”. Tento mýtus vytvořili zejména prodejci analogových detektorů, aby pozvedli potřebu zákazníka vybrat si něco z jejich nabídky. Obecně tomu tak opravdu z části je. Není to však z důvodu pomalého signálového procesoru zabudovaného v detektoru, ale nastavením detektoru. Digitální detektory zpracovávají přijatý signál na základě zabudovaných algoritmů (signálové zpracování pomocí naprogramovaného signálového procesoru), v tomto procesu často figurují filtry, které signál uživateli “zkrášlují” – vyřadí prozvuky, nejasné signály, pomocí notch diskriminace vyřadí některé objekty, odladí vliv půdy a podobně. Levné digitály v jednotkách tisíc Kč uživateli nabídnou možnost “Zapni a jdi” a detektor se postará o vše okolo, i když uživatele o něco málo ochudí. To ale neplatí u pokročilejších digitálů, ty nabízí uživateli volnost – uživatel si může svůj detektor vyladit podle potřeb a nastavením detektoru zvolit, zda chce detektor rychlý a přesný, nebo klidný detektor s vyhlazenou odezvou. Často je tato funkce v menu k nalezení pod pojmem Fast recovery a Slow recovery. Digitální detektory Minelab nebo AKA mohou říci o nadprůměrné schopnosti separace své. Navíc ti, co mají zkušenost spíše s levnými digitály si myslí (a bohužel jsem to v poslední době slyšel docela často), že KAŽDÝ digitální detektor signál “ořezává”, jak to nazývají. Neuvdomující si, že je to jen v případě, když mu to uživatel nastavením detektoru dovolí (samozřejmě v případě pokročilejších dig. detektorů který to umožňuje). Určitě je přitom potřeba vzít v potaz, že analogové a digitální detektory disponují odlišnou metodou zpracování signálu, takže zde rozdíl samozřejmě je a někdy markantní, to už se ale dostáváme do jiné oblasti. Také ne každý ví, že moderní detektory často uváděné jako analogové, ač neobsahují displej (právě tady vzniká mýlka) jsou detektory vybavené digitálním signálovým zpracováním. Příkladem mohou být třeba XP nebo C.Scope.

Na příkladu dvou, v současné době populárních detektorů, lze vidět rozdíl v nastavení detektoru na funkci jeho separace. Je potřeba si uvědomit, že v praxi svůj detektor nenaladíte podle cíle

Separační test si můžete doma udělat sami. Abyste mohli ponechat shodné nastavení prostředí a experiment opakovat dříve či později na různých detektorech a abyste využili test v plném rozsahu (např. různým směrováním hřebíků), můžete využít následující diagram, který lze i vytisknout. Nic ale nenahradí reálný test v daném prostředí.

Článek jsem vytvořil zejména pro začínající hledače nebo pro ty zkušenější, kteří se o tuto vlastnost dříve nezajímali. Ale věřím, že si každý něco vybral. V mnohém dokonce polemizuji a netvrdím, že mám absolutní pravdu  Článek je proto také námětem k další diskusi. Separace detektoru je velice rozsáhlá a diskutovaná oblast, jistě budete mít sami řadu postřehů a vlastních zkušeností.

Spider