Technologie detektorů – Konstrukce

Článek je prvním dílem ze série pojednání o zajímavých a pokročilých technologiích, které lze u detektorů kovů najít. Nejedná se o pohled okem konstruktéra nebo elektrotechnika, ale pohled ze strany běžného uživatele. Pohled na funkce nebo vlastnosti, které má k dispozici.

Standardní konstrukce detektoru, jak ji známe, sestává z tyče, sondy a jednotky navzájem propojených vodičem. Případně může být ještě přítomen separátně umístěný bateriový blok. U konstrukce hraje roli zejména odolnost celé konstrukce, skladnost, váha a vyvážení. Z pohledu výrobce i zákazníka také cena. Nejpoužívanější verzí je tyčová konstrukce se záhybem ve tvaru písmena S složená z několika zasouvatelných hlinikových tyčí fixovaných ve spojných bodech. Případnou alternativou může být i tyč s jiným tvarováním nebo tyč rovná.

Obr. 1: Klasická eskovitá konstrukce detektoru s odděleným napájením a grafickým displejem.

Tato tyč je velmi lehká, levná, detektor je možné při převozu rozložit na několik dílů a uživatel detektoru si může často individuálně upravit délku tyče podle svých potřeb. Postrádá však možnost rychlého složení bez nutnosti rozložení detektoru. Ve složeném stavu překáží kabel detektoru a navíc u vyšších řad, kde je potřeba více konstrukčních prvků a napájení s větší výdrží a výkonem, je tato konstrukce občas nedostatečná.

Výrobci se z těchto i dalších důvodů snaží najít řešení v podobě teleskopické konstrukce. Prvním příkladem mohou být detektory Minelab, jejich nejvyšší řady (E-Trac, CTX a další) obsahují plastovou horní část se zabudovaným displejem a napájením, do které se zasouvá spodní tyč se sondou. Kabel sondy je spirálovitě stočen a je schován přímo v tyči. Tyč je vyrobena z uhlíkatých vláken, což zaručuje vysokou odolnost, pevnost a díky své nízké váze snižuje váhu jinak objemné konstrukce těchto modelů.

Obecně lze říci, že tyče z uhlíkatých vláken jsou jedním z řešení pro budoucí konstrukce. Uvádí se, že jejich váha je až třetinová oproti hliníkovým se stejnými vlastnostmi.

Obr. 2: Tyče z uhlíkových vláken jsou charakteristické vzorem vznikajícím procesem výroby z jednotlivých vláken. Jsou vyráběry v různých tvarech a velikostech průřezu.

V současné době jsou tyto prvky příliš nákladné. Další nevýhodou je nesnadná tvarovatelnost. Výsledné celouhlíkaté teleskopické konstrukce proto bývají rovné – bez záhybů, tak jako je tomu u S konstrukce. Výrobou takovýchto teleskopických konstrukcí se zabývá kanadský producent Anderson Detector Shafts. Jeho konstrukce nachází uplatnění zejména u vodních a pulzních detektorů. O teleskopickou konstrukci se pokoušel také výrobce detektorů Nexus. Ale ne příliš úspěšně. Použil konvenční plast, který není není tak lehký, kabel je stále obtočen okolo tyče a konstrukce je u některých modelů příliš robustní.

Obr. 3: Konstrukce vytvořená z tyčí uhlíkových vláken vhodná pro  podvodní detektor Minelab Excalibur.

Největšího pokroku v této oblasti dosáhla značka XP. Vlajková loď detektorů XP, model Deus, obsahuje speciální plastovou S spojku, která tvoří střední díl celé konstrukce detektoru. Do ní se zasouvá spodní hliniková tyč a je v ní uchycena také horní tyč s loketní opěrkou. Sonda má zabudovanou funkci bezdrátového přenosu signálu, jednotka byla minimalizována do velikosti mobilního telefonu a sluchátka také komunikují bezdtrátově. Výsledkem je lehký, rychle a snadno složitelný detektor, na kterém nepřekáží žádný kabel. Jednotku lze navíc umístit mimo detektor. Zmiňovaná středová S konstrukce se je vzhledem ke svému úspěchu postupně implementována také do nižších řad detektorů XP.

Obr. 4: Konstrukce detektoru XP Deus v minimalizovaném stavu, kdy je spodní tyč zasunuta až po sondu.

Zajímavý způsob představil u svých detektorů Hardy VLF polský výrobce. Dosáhl rychlé a efektivní složitelnosti detektoru na minimální délku. Kabel však zůstává omotán kolem detektoru.

Obr. 5: Detektor polské výroby Hardy VLF.

Další zajímavou konstrukci nabízí ruský výrobce detektorů AKA. U modelu AKA Sorex je konstrukce vybavena středovou spojkou, která vede spodní a horní tyč paralelně. Vyšší model, AKA Singum MFT a SFT má plastové tělo, které je lomené. Spodní tyč je tak zasunutelná pod úhlem pod tělo detektoru. Ukázka složeného a rozloženého detektoru je ilustrována na následujícím obrázku.

Obr. 6: Detektoru ruské výroby AKA Signum MFT v rozloženém stavu (vlevo) a složeném stavu (pravo).

Zajímavou konstrukci nabízí VLF TR detektory. Jsou kategorií VLF detektorů, plní ale účel čistě hloubkových detektorů s dosahem až několik jednotek metrů. Často nesou také označení TWO BOX detektory. Od běžných VLF detektorů se liší zejména svou sondou. Sonda, podobně jako klasická sonda VLF detektoru, obsahuje dvě cívky – přijímač a vysílač (Transíver / Receiver, z toho plyne označní VLF TR). Sondu tvoří dvě antény, které jsou od sebe vzdáleny a umístěny vůči sobě kolmo. TR detektory pracují v dohledávacím bezpohybovém režimu. Signál je jednotónový a jeho intenzita roste s přiblížením ke kovovému předmětu. Pro pohodlné použití je konstrukce obvykle tvořena tyčí, na jejímž konci jsou antény umístěny. Tyč je lehká, antény taktéž. Konstrukce je tedy řešena tak, aby byla vhodná i pro běžnou práci detektoru v terénu. Nevýhodou je ale rozměr detektoru. Na trhu je dostupných několik TR detektorů světových značek, jsou to například Fisher Gemini III a Whites TM 808. Tyto detektory mají mají elektroniku zabudovanou v jednom z boxu s anténou nebo na tyči spojující antény. Zajímavé řešení přináší Garrett u svého modelu GTI 2500. K detektoru lze hloubkovou anténu nesoucí název Eagle Eye dokoupit samostatně. TR detektor následně vznikne přepojením jednotky k této anténě. Detektor ovšem, jak již bylo zmíněno, pracuje v omezeném režimu.

Obr. 7: Jednotka detektoru Garrett GTI 2500 nasazená na sondu Eagle Eye.

Myslím, že konstrukčních prvků detektoru bylo zmíněno dost. Byly vynechány ty malé, méně zajímavé. V dalším díle se podíváme na poměrně přitažlivější tématiku. Prostor dostanou technologie použité pro zobrazení, vizualizaci a poskytnutí informací o nálezu uživateli. Těch je opravdu mnoho.