Poklad ze Sudet – díl 1.

Píše se počátek prosince 2013, máme dneska Mikuláše. Jako vždy jsem neodolal, pořádně navlékl a vyrazil. Venku už bývá trošku chladněji. Tentokrát jsem si chtěl dopřát nějakou starou minci, jelikož historie vytipovaného místa je pěkně vypsaná v kronice města, kde jsou silné zmínky o dolování stříbra a zlata. Těžilo se tady už od roku 1480 i v 1. světové válce, ale dolování bylo nakonec ukončeno. Už nic nezbylo.

Dorazil jsem na místo. Byl jsem zde již třikrát za sebou. Dříve jsem se snažil najít staré přístupové cesty od města, něco se vždycky našlo. Tento krát to byla jiná. Netrvalo to ani půl hodiny a tahal jsem jej ven. Ano, poklad “sudeťák”. Když sudeťák, tak opravdu sudeťák, bylo v něm to, co zde zůstalo po Němcích. Kdysi možná důmyslně skryto, dneska opravdový poklad.

Jen pro zajímavost uvádím katastrální mapu, kde se vše odehrálo.

Nález jsem si nafotil, natočil a pustil se do prohledávání blízkého okolí. Ale už tady nic neleželo. Jako by mi nestačilo to, co mám v kapse. Vzhledem k tomu, že jsem měl stále dost času se ještě projít, věnoval jsem se dál hledání. Ale ani nevíte, jak to bylo obtížné se “sudeťákem” v kapse Je to pořádně těžká potvora! Nicméně, přeci jen se něco ještě našlo, byl to 3 krejcar 1707.

Cestou domů jsem stačil obvolat rodinu. A šli jsme na to. Jako vždy se rozdělává “sudeťák” u dědy. Sklenici jsem položil na stůl a nejdříve přišla gratulace včetně frťanu whisky Bylo co slavit.

Brzy jsem se pustil do “rozbalování”, popadl jsem kameru a sypal ven…