Pravdivý příběh – opuštěný chátrající dům skrýval tajemné svědectví – opravdový poklad! Část druhá: Deník

V minulém díle jsme spolu objevili zajímavý sešit. Co v něm bylo? Kdo ho psal? A proč vlastně změnil můj život? Pojďme spolu zapátrat v historii a projít pár stránek sešitu, dnes už to mohu říci: deníku jednoho obyčejného mladého muže s neobyčejným srdcem a citem, který měl tu velkou smůlu, že se potkal s Velkou válkou…

Když jsem tehdy po objevu sešitu dorazil domů, okamžitě jsem ho dal zvolna sušit. Postupně jsem obracel listy a jak usychaly, začetl jsem se pln vzrušení do deníku, který má celkem 52 ručně psaných stran. To nadšení, euforie, vzrušení! A to mi žena zrovna udělala bramboráky, které tolik miluju a přece jsem se jich nedotkl, dokud jsem deník nevyrval ze spárů plísně a vlhkosti a nedočetl jej až do konce!

Deník z převážné většiny popisuje co kde dělali, kudy přesně šli a jeli. Dále osobní poznámky, zápisky a účty. A velmi poutavě psané básně, písně a vyprávění, z nichž některé dnes uvidíte… Pojďme po stopách příběhu, který se začal psát před 99 lety. Příběhu, který nastartoval mé touhy po hledání, který změnil můj život natolik, že jsem se stal nadšeným hledačem lidských příběhů, jejich osudů a také neméně nadšeným hledačem „pokladů“, tedy detektorářem…

Začátek příběhu

V zimě 1914 došlo ke krvavé řeži v okolí polského Tarnova, kde se střetli rakousko-uherští vojáci složeni převážně z českých, sotva odrostlých chlapců s těmi ruskými. Mnoho jich padlo, zůstalo ležet v krvi tváří děsem a hrůzou zkřivenou, aby v bolesti naposledy hledíc k nebi v mrazivém vánočním  čase našli svůj předčasný věčný klid…

Při té hrozné bitvě mnoho bylo Čechů zbytečně pobito, také zajato a odvedeno daleko za linie bojů, aby pracovali nuceně tu na polích, tam na stavbách, jak bylo potřeba. I náš hrdina – autor deníku – Josef Meloun musel prodělat hrůzy válečné bok po boku s kamarády, se kterými vyrůstal, učil se, pracoval a s nimiž v jinošském věku proháněl dívčí sukně v rodném mírném kraji Nymburském, aby tu na ně čekala buď smrt nebo trpné zajetí. Náš Josef byl zajat přesně na Vánoce 1914. Mučivé muselo být vědomí, kdy člověk neví, co se s ním stane, kdy a kam ho odvedou, co bude a kdy to skončí! Pojďme spolu hledat a pátrat v minulosti Josefa Melouna vojáka Českého zeměbraneckého pěšího pluku č. 11 (LIR 11), 4 Ersatzkompagnie…

Kdo byl Josef Meloun

Josef Meloun se narodil roku 1891, vyrůstal a žil v Tuchomi, vesnici, která je dnes součástí obce Košík. Měl spoustu příbuzných – tet, strýců a také bratra, který musel také narukovat, ten se stal později legionářem. Když Josef narukoval, jeho první setkání s tvrdou realitou proběhlo přímo na Štědrý den v okolí Tarnówa na jihovýchodě Polska. Byla to jistě krutá realita, v boji viděl umírat kamarády, někteří byli těžce ranění, nebylo jim pomoci a určitě mnoho zasažených nezemřelo hned. Musel to být děsivý zážitek…

Josef Meloun popsal onen hrozný den ve svém deníku v poetickém a dramatickém příběhu plném bolesti a citu, který sepsal přímo v zajetí a my se na tento příběh dnes podíváme. Není to dějepis, kde se ve škole učí žáci pouze data, čísla a statistiky. Ti lidé i ve válce měli srdce a cit. Milovali a byli milováni. Měli děti, ženy, bratry a rodné domy, které mnozí už nikdy nespatřili, když našli smrt daleko od hrobů svých předků…

Myslete na to, když třeba najdete „čepičák“, medaili nebo třeba obyčejný knoflík z uniformy. I ten knoflík mohl mít někdo ve válce na sobě a ten knoflík, kdyby mohl, určitě by vyprávěl dojemné příběhy osudů lidí, stejných jako my. Obyčejných lidí, kteří měli za pro co žít a přesto museli bojovat.

V dalším díle si připomeneme nové zajímavé stránky deníku Josefa Melouna a vrátíme se zpět do domu, kde jsem deník našel, abych si odtud odnesl… Ale to zase až jindy

PS: Kdyby někdo věděl něco o Josefu Melounovi z Tuchomi, ročník 1891 nebo jeho rodině a třeba i současných potomků a příbuzných, napište mi to do soukromé zprávy zde na webu. Každá informace, kterou ještě nemám, ohromě pomůže.

Přejít na:  První část příběhu